6. C dobyla Šerák

Konec školního roku tradičně patří školním výletům, a tak se 6. C rozhodla vyrazit na Šerák. První nástraha však nečekala v horách, ale doma v posteli. Budík zazvonil v čase, který byl pro řadu dětí téměř nesnesitelným utrpením. Přesto se celá třída v 6:30 statečně sešla na hlavním nádraží – někteří svěží a připravení dobýt vrchol, jiní zatím dobývající alespoň rohlík ze svačiny. Výprava mohla začít. 

Cesta na Šerák začala přesně tak, jak se na Jeseníky sluší – do kopce. Dlouhého, poctivého a naprosto nekompromisního. Krok za krokem, pauzu za pauzou, svačinu za svačinou jsme se posouvali vzhůru. Často jsme slyšeli otázky: „Už tam budeme?“ nebo „Jak dlouho ještě?“ Odpověď byla pokaždé stejná: „Už jen kousek.“ Což je turistická jednotka vzdálenosti, která ve skutečnosti znamená: ještě chvíli vydržte. Cestou na vrchol nám ale byly příjemnou odměnou krásné výhledy a příroda, která nás provázela každým krokem. 

Když jsme konečně dorazili na vrchol, bylo jasné, že vynaložené úsilí stálo za to. Dali jsme si svačinu, doplnili síly a chvíli si užívali krásné výhledy do okolní krajiny. A především ten příjemný pocit, že jsme to společně zvládli. 

Dolů už to šlo „samo“… alespoň podle teorie. V praxi nás Jeseníky ještě otestovaly skalami, strmými srázy a několika dřevěnými lávkami přes potok, které měly zjevně za úkol prověřit nejen odvahu, ale i to, kdo snědl svačinu úplně celou. 

Domů jsme si odvezli spoustu zážitků a fotek, unavené nohy a možná i pár neplánovaných klíšťat a puchýřů. 

Energie dětem přitom vydržela až do posledního kroku. Jak je to možné, stále nevíme :)

Mgr. Jana Petruchová a Mgr. Antonín Šrutka